Evropa zaznamenala nejprudší nárůst vojenských výdajů za poslední tři dekády. Země západní a střední Evropy utratily hlavně kvůli ruské válce na Ukrajině o 13 procent víc než loni. Zaplatily za zbrojení 345 miliard dolarů (7,4 biliony korun), a poprvé tak vydaly na obranu víc než v roce 1989, kdy skončila studená válka, píše Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru. Všechno zlé je pro něco dobré, alespoň se konečně začínáme bránit. 

REFLEKTOR:

Existuje smysl života? Moudří lidé říkají, že jím je sám život. Další otázka samozřejmě, zní, jaký by ten život měl být. Na to můžeme odpovídat donekonečna. Nebo se podívat, co se zrovna děje a v tom hledat nějaký důvod k existenci. Třeba v obraně lidské identity. V právu žít svůj život bez nejrůznějších otrapů. Nebo v prosté touze přežít. Musíme chránit děti a jejich duši před manipulací a propagandou, občany před aktivisty, kteří si je berou za rukojmí, nebo vlastní stát před nepřáteli. To vše má jistě velký smysl.

Petr Pavel se v kampani profiloval liberálně. Nyní se jako prezident ostře obul do konzervativní části vlády, proč nerealizuje progresivistický program. Napadl ji ve třech citlivých bodech. Zkritizoval kabinet, že se nepřipojil k žalobě Evropské komise na Maďarsko kvůli zákonu o pornografii. A začal ho nutit k ratifikaci Istanbulské úmluvy a uzákonění homomanželství, včetně adopcí cizích dětí. Je třeba mu oponovat, všechny tyto kroky totiž zpochybňují lidskou identitu coby základ osobnosti.

Násilný masový protest nemusí být jediným prostředkem, jak zaútočit na společnost. Aktivisté vynalezli nový způsob, jak s minimálním úsilím způsobit co největší škody. Po světě se šíří stupidní akce typu polévání obrazů, přilepování se k silnici, či její stříkání olejem. Tato otravná móda dorazila i k nám. Ekoteroristé z hnutí poslední generace schválně blokují dopravu a vyhrožují, že nepřestanou, dokud se Praha nevzdá a nezavede plošné snížení rychlosti na 30 km/h. Člověk se ptá, zda ty lidi vůbec baví život.

Izrael. Stát nejstaršího národa na světě. Demokratická republika uprostřed tyranií. Země, jíž mnozí upírali a stále upírají právo na existenci. Ona zde však je a inspiruje všechny svobodymilovné lidi světa. Mocné Spojené státy září jako globální maják svobody. Ve srovnání s tím z Jeruzaléma bliká do světa olejová lampa. Ale jak nám připomíná Svátek světel, když máte silnou víru, tak plamen nepohasíná. Americký republikanimus je velkolepý, židovský omračuje schopností přežít v těžkých podmínkách a udržet si své hodnoty.

Česká pošta nabízí k prodeji některé budovy, ve kterých pobočky už nefungují, nebo v létě skončí. Chce tak získat část prostředků potřebných k finančnímu ozdravení podniku. Některé pobočky nefungují už roky. V tom je tak nějak vše. Který rozumný hospodář nechá ležet ladem budovu, kterou nepotřebuje? Není divu, že státní pošta má finanční problémy. 

REFLEKTOR:

Vládnutí bez příběhu je jako pivo bez alkoholu. Žízeň možná zažene, ale nepotěší. Sestava Petra Fialy nastoupila s tím, že vrátí hodnotovou politiku. A zpočátku se jí to dařilo. Skvělé účinkování premiéra na počátku ruské agrese, vůbec přístup kabinetu k válce na Ukrajině i dobře zvládnutí předsednictví EU získaly vládě popularitu a vytvořily dobrý základ pro zbytek volebního období. Všechno se zaseklo tam, kde jsme od pravice očekávali největší kompetenci: na řešení ekonomických problémů. Skončí snad tato sága neslavně?

Dva dny, dva různé pochody, dvojí reakce liberálů. Když se v klidném průvodu vypravili otcové, matky a děti, aby oslavili život a podpořily rodiny, narazili na “antifašisty”, kteří na ně pořvávali a bránili jim vystoupit během předem nahlášeného shromáždění. O den později se konala akce “chcimírů” proti vládě, našemu členství v EU a NATO a na podporu Ruska. Na ty takové překážky nečekaly, měli klid. Je snad v očích jistých progresivních kruhů horší být konzervativní, než prokremelský?