Kapitalismus je pod dvojím útokem. Napadají ho neomarxistické bojůvky. A v systému se jako rakovina šíří korumpující bacil politické korektnosti. Společným jmenovatelem obou destruktivních sil je vytěsnění protestantské etiky postavené na práci a šetrnosti. Ta má být nahrazena doktrínou work-life balance, inkluzivity, well-beingu, společenské odpovědnosti, rovnosti, či jak se všechny ty nesmysly jmenují. Přeloženo do češtiny: má se méně makat a více dělat dobro. Jenže bez kapitalismu nás čeká bankrot. Finanční i morální.

Kapitalismus je svoboda, svoboda je kapitalismus. A my o tom něco víme. Přesto se tři dekády po porážce komunismu vynořují myšlenky na obnovení třídního boje. “Temná strana síly” zřejmě neřekla své poslední slovo a reinkarnuje se v generaci, která se narodila až po porážce “reálného socialismu”. Nově jsme sledovali, jak se s ní potýkají Piráti, když předseda Ivan Bartoš musel tvrdě reagovat na veřejné vystoupení významné členky, která se otevřeně přihlásila k antikapitalismu. Sithové útočí…

Vedeme velkou válku o malou věc. Vládní konsolidační balíček není ničím jiným než kosmetickou parametrickou změnou. Díky i za ni, alespoň trochu se zbrzdí zadlužování země. Musíme však myslet dál, mnohem dál. Záchrana veřejných financí je nutná první fáze. Zatím jsme nedokončili ani tu. Na cestě k budoucí prosperitě musíme udělat víc. Provést druhou ekonomickou transformaci a nastartovat kapitalismus na větší rychlost. Máme však k tomu všichni, politici i občané, dost vůle, odvahy - a nakonec i profesionality?

REFLEKTOR:

To slovo má pro mnohé pejorativní význam. Ideologii mnozí vnímají jako něco hloupého, nepřátelského, nebo dokonce diktátorského. Co popírá rozum, právo a svobodu. Možná je to kvůli neblahým vzpomínkám na komunismus, možná za to mohou novodobé totalitní doktríny wokeismu, či klimatismu. Ale v otevřené demokratické společnosti mají politické ideologie nezastupitelné místo. Definují a chrání určité hodnoty a pro voliče představí záruku, že nekupují “zajíce v pytli”. Dokážeme slovu “ideologie” vrátit pravý význam?

Vládní balíček není pro pravičáka nic moc. V podstatě jde o technokratický mix. Pokud je někam ideologicky vychýlený, tak spíše vlevo. Snižují se nepřímé daně a zvyšují přímé, a to hlavně firmám a živnostníkům. Zklamání? Jistě. Více znepokojující než obsah opatření na záchranu rozpočtu však je vtíravá otázka: má ještě ODS ideologii? Možná ano a jen musela přistoupit na krvavé kompromisy v barevné pětikoalici. Možnost ukázat konzervativní myšlení má ještě v evropských volbách. Pokud by selhala, bylo by to zlé.

Už i k nám dorazila západní “vymoženost” sexualizace nejmenších. V rámci snahy “ukázat duhu” všem generacím, předvedou v Brně v rámci Pride Week malým dětem travestity. Ne, zatím jim nebudou tančit, prý jen číst. Když se někdo ozve, sesypou se na něj LGBTIQ+ aktivisté, aby mu ukázali, že takoví oškliví lidé nemají v “inkluzivní společnosti 21. století” místo. Normálně myslícího člověka v té chvíli napadne asi jediné: kde je Viktor Orbán a jeho zákon proti pornografii, když je zrovna potřebujete?

Za osm let má nastat cesta ke konci světa. Tak málo času prý máme, abychom radikálně snížili emise, jinak dojde k “nevratným změnám”. Máme žít ve strachu? Vsadit vše na válku s uhlíkem? Vždyť oteplování nepřináší růst katastrof, neprobíhá dle modelů a nevíme jistě, zda za něj můžeme my. Nic z toho ale nakonec není důležité. Podstatná je jiná věc. Homo sapiens má jen jednu ideologii: přežít. Bez ohledu na nepříznivé podmínky. Zelený úděl je s tímto imperativem v rozporu a to je náš skutečný problém.

Připomněli jsme si výročí konce 2. světové války. Nejdůležitější zpráva v té souvislosti, která platí na minulost, současnost i budoucnost zní: mysleme na vůli k obraně. 

REFLEKTOR: